Co dál?

5. srpna 2012 v 12:37 | R. |  Jednorázové povídky

Povídka, kterou jsem splácala nedávno. Snad se vám bude líbit. Jako téma jsem si vybrala drogy.
Počet slov: 944
Forma: Ich

Už dost! Tohle musí přestat! Kéž by to byl jen zlý sen. Noční můra, ze které se probudím po štípnutí do dětské tvářičky od mé babičky.
Je okolo osmé ranní. Moji bývalí spolužáci jdou poslušně do škol. Alespoň někteří. Dříve sem se jim nahlas vysmívala. Proč se učit a zbytečně namáhat, když byly jejich osudy rozhodnuty dříve, než udělali první krok sami? Narodila jsem se v malém jihočeském městě. Nežije zde nikdo významný, opravdu hodně bohatý, nebo slavný. V okolí není dvakrát moc pracovních příležitostí. Matka i otec dělali ve fabrice vyrábějící součástky do aut, žádné terno.


Vše začalo už dávno. Spirála událostí, do které jsem byla vražena. Ležím vedle dámského záchodku na místním nádraží. Podlaha je zašlá, odřená a studená, stěny jsou vymalovány všemožnými tekutinami, otisky špinavých rukou a sprostými malůvkami. Vzduch v místnosti je zatuchlý, těžký s hořkou pachutí. Z levé ruky mi trčí jehla na jejíž konci je stříkačka. Zúženým zrakem na ní s otevřenými ústy zírám. Tento pocit jsem zažila již x-krát, stále je ale nový. Pokaždé jsem udivená jak skvělý. Všechna tíha spadne z mých ramen. Jako bych se znova narodila, s čistým štítem. O to horší bývá absťák. Přirovnala bych to ke slonovi, který vám stojí na hlavě a chobotem vysává tělo zevnitř. Každý takový tlustokožec mě znovu a znovu nutí píchnout si. Vím, že to není správné. Chci to zastavit, jen si nejsem jistá jak.
Pomalu se silnými nádechy a rukama vzepřenýma o zdi kabinky sem se vyškrábala na nohy. Dveře do umývárny byly pootevřeny, stačilo do nich jen špičkou ukazováčku strčit, aby se s vrzotem otevřely úplně. Naproti mně se zjevil hrozivý přízrak zírající na mne vystouplýma očima bez života. Až po několika sekundách jsem si uvědomila, že nejde o zjevení z jiné dimenze. Byla jsem to já. Místo růžových lící, propadlé jámy. Čokoládové vlasy jsou dnes jen nitě bez lesku. " Co by asi řekla maminka", pomyslela jsem si a ihned mi na mysl přišla odpověď. "Zabila by tě". Nic takového se ovšem nestane. I to je důvodem, proč jsem tady, takhle. Někomu to snad přijde šílené, že chci, aby mi vyhubovala, dala pár na zadek. Věřte, nic si víc nepřeji. Je totiž už pět let pod zemí.
Zemřela při autonehodě. Otec se sice snažil zaplnit prázdné místo, ale všechen čas trávil v práci, aby nás uživil, když si našel přítelkyni asi jsem to neunesla. Vše začalo vcelku nevinně. Neměla jsem spokojený rodinný život, tak jsem chtěla být aspoň ve škole oblíbená. Představte si ten pocit potom, co mě, čtrnáctiletou holku, oslovil kluk o celé tři roky starší. Potřebovala jsem být pro něj a jeho partu lepší. Začala jsem se výrazně malovat, občas kouřit, protože moc nabídnout cigaretu se cenila. Přesně si pamatuji na den, kdy přinesl Jerry trávu. Ostatní ji očividně již zkoušeli dřív a já nesměla dát najevo, že s ní nemám zkušenosti. Sápala jsem se po jointu a co nejvíc nasála do plic. Nejvíc pro smích byli totiž ti, co nezvládli natáhnout do plic, ale jen do úst. Kouř mě příjemně pálil v krku, zornice se mi roztáhly a dostavil se pocit klidu. Všechno napětí opadlo. Věděla jsem, že tohle nebude poslední zážitek. Zanedlouho jsem poznala i hašiš.
S přítelkyní jednoho kluka z party, Sárou, jsme se dohodly, že půjdeme do Coolny. Tam se dalo nejlíp pařit na nejnovější muziku, problém byl, že nám nebylo 15 a u vchodu chtěli občanku. I toto nebylo nevyřešitelné. Na občanku Sáry sestry jsme prošly obě dvě. Stačilo si vzít větší výstřih. Nic podobného jsem předtím neviděla. Všichni vevnitř byli jako bez myšlenek. Jen tak se hýbali do rytmu. Netrvalo dlouho a kamarádka přišla s tabletkami . Ani ve snu by mě nenapadlo, že na extázi bude vyobrazen ptáček. Jako by to byly dětské prášky na kašel. Zanedlouho jsem pochopila, proč je na piluli vlaštovka. Po spolknutí éčka, jak tomu říkají, jsem se cítila volná, svobodná, nezávislá, jako bych lítala. Coolna se stala od toho večera mým druhým domovem.
Pomalu jsem se odcizovala i partě, byli už nezajímavý, nedávali mi nic nového. Za to kluci z diskotéky byli nový střed mých zájmů. Tam je každý obdivoval. Já ale nechtěla být ta holka co za nimi bude poskakovat. Stála jsem vždy opřená o stěnu s cigaretou, pokrčenou nohou a pozorovala okolí. Vyplatilo se mi to. Tento nezaujatý pohled oslnil Lukyho. Začali jsme si povídat a když jsme se zhulili, došlo i na líbání. Pak už jsme chodili do Coolny jen spolu. Myslím, že se mi líbilo to, jak ke mně ostatní vzhlíží, když stojím vedle Lukáše, ale určitě jsem byla i zamilovaná.
Jedné noci, kdy jsem u něj spala, ač jsme moc nenaspali, na mě z poličky vypadl balíček s bílým, lehce narůžovělým práškem. Nebyla jsem naštvaná, jen zklamaná, že mi nic neřekl. První sexuální zážitek jsem tedy okořenila herákem. Během týdne jsem od šňupání přešla k píchání. Po měsíci byla má závislost mnohem silnější, než láska k příteli. Prodala jsem většinu oblečení, drobnosti z domova, nic nestačilo. Přišla jsem i o Lukáše. Heroin ovládal i jeho a on se nehodlal dělit.
Dnes zde stojím před zrcadlem, pevně rozhodnuta o budoucnosti. Vím, že zde je šance. Přála bych si rodinu, dvě děti, psa, snad i bazén. Dokážu to. Jen naposled si píchnu, než půjdu na léčení. Teď bych dostala absťák třeba ve vlaku, na cestě. Nemůžu to riskovat. Otočila jsem se ke kabince, sklonila k igelitce s logem supermarketu. Ruka přesně věděla, co hledá. Vše bylo připraveno za chvilku. Zajela jsem jehlou do ruky. Věděla jsem, že to je naposled. Byla jsem přesvědčená.
Z tohohle snu jsem se už neprobudila. Sakra, nějakej idiot to říznul strychninem. Nikdy už nezjistím já, ani vy, co by se událo dál…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama