Srpen 2012

Top týdne - největší potvory

31. srpna 2012 v 12:08 | R. |  Top týdne
Protože jsem si týden válela šunky na táboře, tak musím nahnat stav a doplnit další top týdne. Tentokrát se podíváme na největší knižní potvory.


1) Dolores Umbridgeová





Nemůžu si pomoct, tato dáma je víc, než jen ďábel. Je to přímo satan! Způsoby, kterým se snaží ublížit jiným jsou vážně "vytříbené". Ještě, že Harry Potter má dost pohádkových prvků a Dolores se dočkala potrestání :)



2) Sněhová královna






Kdo by ji neznal? Kráska v bílém s ledovým srdcem, jež dostane to, co chce. Na jednu stranu jsem ji vždy obdivovala. Nebála se "jít přes mrtvoly".





3) Katherine Pierce






Zde vycházím možná o něco více ze seriálu, protože knihy mě nezaujaly tolik. Katherine je druhá Sněhová Královna. Nádherná, ale tak trochu hodně mrcha.





4) Paní Bennetová



Já vím, že to myslela na jednu stranu se svými dcerami dobře, ale na druhou chtěla pohodlí také pro sebe. Chtěla, aby se dobře vdaly a ona na tom vydělala. Tím by objetovala i jejich štěstí. Pro peníze. To mě na ní hrozně odpuzuje.


Bohužel, víc mrch mě nenapadá :D nebo naštěstí. Čtu většinou knihy, kde nejsou postavy jen černé, nebo bílé, ale mají jak kladné, tak záporné vlastnosti.

Peklo si své cestičky najde (Otisknuto v Mf Dnes)

29. srpna 2012 v 22:27 | R. |  Ostatní povídky
Musím se vám pochlubit s článkem, který mi byl otištěn v Mladé Frontě!

Bylo nebylo jedno království… Tak obvykle začínají pohádky o čestném králi, který spravedlivě vládne svému lidu z překrásného hradu. Funguje to tak ale i doopravdy? Nádherný hrad bychom již měli, ovšem, koho dosadit na trůn a podat mu myšlené žezlo?
Můj pocit z celé situace naší republiky je velice smíšený. Připomíná mi to o vánocích vysílanou pohádku s Tomášem Klusem, kde místo panovníka se drželi moci jiní a vybírali peníze od "obyčejných" lidí i za nesmyslnými důvody.
Všude potkávám lidi, kteří si s vyvalenýma očima stěžují. V autobuse, v restauracích, v obchodech. "To je hrůza, co se děje, viďte?!" Na jednu stranu jsem ráda, že se konečně začala veřejnost zajímat o politiku. To je ideální stav pro to vypořádat se s minulostí a začít lepší budoucnost. Jen se obávám trochu naivního pohledu "Nový prezident změní vše". Bohužel zatím nejsem stejného názoru. I když věřte, moc ráda bych byla.
Já osobně se prozatím dívám na věc záporně. Prezident nemá v naší parlamentní republice takovou moc, aby situaci dostatečně vylepšil. Aneb, i když posadíte na hrad svatého, peklo si své cestičky najde.

Vážná nemoc?

29. srpna 2012 v 22:24 | R. |  Ostatní povídky
Již podruhé za totéž ráno se mi udělalo slabo. První záchvěv byl spojen s nepříjemnou pachutí v ústech vyvolanou šťávami žaludku. Tentokrát se mi z čista jasna zatmělo před očima a ztratila jsem rovnováhu. Pokusila jsem se zachytit kuchyňské linky. Bohužel, bylo to marné. Kolena se mi podlomila a s ránou o dřevěnou desku jsem se svalila k zemi.
V jiné situaci bych děkovala pánu bohu, že v bytě byl se mnou můj přítel Radim, jenže toto bylo něco úplně jiného. Chtěla bych vám to vysvětlit na pravou míru a zároveň nevyvolat pohoršení ve vašich očích, jestli to je možné. S Radimem jsme se poznali na třídním srazu, nikoli však jako odrostlí studenti stejného ročníku. Doprovázel tenkrát svou ženu, se kterou jsme navštěvovaly tutéž školu, dokonce i ročník. Ihned mi padl do oka. Byl to ten starší muž v obleku působící jako dokonalá partie. Slušný, reprezentativní a hlavně finančně zajištěný. Proto vám nemusím asi vysvětlovat, že když jsme se pak náhodou potkali v supermarketu mezi jogurty, neváhala jsem a oslovila ho. Párkrát jsme si spolu vyšli a dnes jsou z nás oficiální partneři. Před úřady je sice stále ženatý, ale skoro rok bydlíme společně.

Ani jsem pořádně neotevřela oči a Radim mě v náručí nesl k jeho stříbrnému Superbu. "Co to děláš?" vyhrkla jsem ze sebe. "Vezu tě do nemocnice, zlato" řekl klidným hlasem, jako by se nic nedělo. Povzdychla jsem. Posadil mě opatrně na sedačku spolujezdce a připoutal bezpečnostními pásy. Odhrnula jsem si vlasy z očí a zděsila se. Na špičkách prstů se objevila tmavě červená tekutina. Krev. "Neboj se, za chvíli budeme tam a oni se o tebe postarají" pousmál se a položil mi ruku na koleno, než nastartoval vůz. Očima jsem nervózně těkala kolem. Jak se jen z téhle situace dostat?

Srdce mi bušilo jedouc závod, ale ten jel Radim městem. Každou chvíli jsem slyšela jeho nervózní monotónní tlukot nehty na palubní desku. Myslím, že to bylo přesně 5 červených na semaforu a jedna nezkušená řidička autoškoly. Snad jednou vydal i zvuk podobný vrčení psa, jenž si brání svou misku, či získanou kost. "Mě vážně nic není." Naklonila jsem hlavu na stranu, abych se usmála, ale ihned jsem pochopila, že vzhledem k ráně nad čelem to nebyl rozumný nápad a zakvílela jako malé štěně.

Po deseti minutách jízdy zaparkoval firemní vůz mého přítele přímo před vchodem do budovy nemocnice. Všichni kolem vyděšeně koukali a čekali, co to je za naléhavý případ a koho minuty jsou již sečteny. Hned potom, co jsem se z předního sedadla auta vydrápala na nohy, byla vidět ztráta zájmu kolemjdoucích lidí. Radim ihned přispěchal, aby mě podepřel. Znovu jsem se snažila vysvětlit mu, že zde jsme opravdu zbytečně. "Jsem v pořádku. To na hlavě je jen škrábnutí. Věř mi". Jenže má slova přišla vniveč. Snažila jsem se vzpínat. Bylo to marné. Dokola jsem si v hlavě přemítala, co se asi bude dít. Ztěžka jsem se nervozitou nadechovala a čekala jen to nejhorší.

Doktor mi vatičkou vyčistil ránu a prý jen pro jistotu zapsal na pokoj, kde mi napíchli kapačky, než zjistí příčinu mého kolapsu. Studem jsem zajela hlouběji pod peřinu a čekala co se bude dít dál. Můj, až příliš ustrachovaný přítel přiběhl k lůžku, aby zjistil, zda ještě dýchám a zkontroloval pravidelný tep. Otočila jsem oči v sloup a zhluboka jsem natáhla vzduch. "Musím ti něco říct." Jen marně jsem se vyhýbala jeho zeleným očím. "Copak?" Hřejivá dlaň našla tu mou a já se odhodlala pokračovat. "Nejsem nemocná, jsem těhotná." Věta, které jsem se tolik obávala zazněla. Čekala jsem napjatá na reakci. "Tak… Já budu táta?" vyhrkl a všimla jsem si slz v jeho očích. Teď už jsem věděla, že můj strach byl zbytečný...

Andělé a Démoni

29. srpna 2012 v 22:03 | R. |  Recenze
Název: Andělé a Démoni
Autor: Dan Brown
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 463








Kniha vypráví první dobrodružství harvardského profesora Roberta Langdona (Knižně druhý díl je Šifra Mistra Leonadra). Vše začíná nočním telefonátem ze švýcarského CERNU. Vědeckého ústavu, kde se v poslední době odehrála záhadná vražda jednoho z badatelů.

Symbol, jenž má mrtvola vypálený na hrudi připomene Langdonovi dávné bratrstvo Iluminátů. Udeřili po letech opravdu znovu oni ? A o co jim jde? Náš hlavní hrdina má jasno. Chtějí vyřešit dávný spor mezi církví a vědou.

Spolu s půvabnou fyzičkou Vittorií začnou s pátráním. Mají pouhých čtyřiadvacet hodin na záchranu vatikánských kardinálů, kteří jsou zároveň kandidáty na nového papeže. Někdo je brutálně popravuje přímo v útrobách Vatikánu podle starodávného vzorce před zraky tisíců lidí. Navíc se chystá nejničivější časovaná bomba v dějinách, aby srovnala se zemí celé centrum křesťanství v Římě, jak ho známe.
Dokážou vraždícího maniaka zastavit?

Tento nervy drásající thriller provádí čtenáře po opravdových památkách Itálie a vtahuje ho do nebezpečných krypt. Opírá se o skutečné historické fakta, či poznatky z atomové fyziky. Dokáže člověku napnout každý sval v těle a na každém řádku vás překvapí něčím dalším. Když si už myslíte, že víte, co se bude dít dál, ukáže, že je vše naprosto jinak. Celá knížka je doplněna mapami Říma, Vatikánu a tajemnými symboly. Při jejím čtení si přijdete, jakoby jste vy sami odhalovali všechna tajemství.

Letní něžnosti

29. srpna 2012 v 21:34 | R. |  Recenze
Název: Letní něžnosti:
Autor: Lenka Lanczová
Nakladatelství: Víkend
Počet stran: 285







Hlavní hrdinkou knihy je gymnazistka Simona, která se ukazuje jako přesný opak své starší sestry Kamily. Zatímco ta se utápí v depresích způsobených nepřijetím na vysokou školu a samotou, Simona si plně užívá léta a jeho možností. Chodí se bavit , tancovat, projíždí festivaly. Vždy má okolo sebe spoustu přátel a hlavně kluků. Právě v tomto období se pro ni a její sestru vše změní. Obě totiž touží po lásce jako z románů…

Příběh vypráví o osmnáctileté Simoně, které právě začaly prázdniny. Vrací se i se sestrou Kamilou z dovolené a vydává se vstříc létu s jejími kamarádkami Stellou a Andy. Simona nikdy neměla štěstí na kluky, zvlášť na Marky, ale to se má změnit. Na rockovém festivalu potkává sukničkáře Kazima a začne s ním po víkendovém románku chodit. Vše by se zdálo dokonalé, jenže trápí ji právě Kamila. Nebyla přijata ani na jednu z vysněných vysokých škol a utápí se samotná v depresích.

Simona začne pracovat v místním baru Galaxie, kde se seznamuje se spousty nových lidí. Mimoto i se skoro třicátníkem Romanem, s kterým si padnou do oka. Jejich vzájemné sympatie ale brzy načapá Kazim a není divu, že se s dívkou rozejde.

I o kamarádku Stellu je velký zájem, ale ta o nikoho nestojí. Dokonce, jak se ukáže, vůbec se jí kluci nelíbí, protože je na holky a zamilovala se právě do Simony. Netrvá dlouho a ozve se znovu i Kazim s pomstou. Vyhledá zranitelnou Kamilu a z trucu se s ní vyspí, jenže žádný špatný čin nezůstává bez odezvy místo, aby získal zpět Simču, stává se otcem.

Simoně a Romanovi věkový rozdíl nesvědčí. Rozumí si pouze v posteli a postupem času ani to ne. Není jiné řešení, než rozchod. Naše hrdinka ale nemá o kluky nouzi. U baru jí nechává tajný ctitel vzkazy a dokonce i lístek do kina. Simona se odhodlaně rozhodne jít. Čeká na záhadného kluka, ale místo toho obsadí vedlejší sedačku Marek, fajn kluk z Galaxie. Jak se později Simona dozví, jeden z Marků, jenž ji v dětství tak štval.

Já jsem si čtení užívala. Knížku doprovází mnoho letních hitů, to se mi obzvlášť jevilo, jako dobrý tah autorky. Navnadí vás ještě více na atmosféru příběhu. Hezky byly popsány i samotné postavy. Jak jejich zevnějšek, tak vnitřek. Naprosto jsem dokázala v určitých chvílích pochopit deprese Kamily, nebo pomstu Kazima, který se možná poprvé a naposledy doopravdy zamiloval, ale nevyšlo mu to.

Pro ukázku píseň Velkej první letní den z knihy od skupiny Wanastowi vjecy

Rande s Dracem Malfoyem

29. srpna 2012 v 20:55 | R. |  Rande na slepo
Nemůžu si pomoct, ale záporňáci mě vždycky přitahovali. Zvlášť tenhle. Na jednu stranu se tváří jako machr, ale doopravdy je to obyčejný citlivý kluk (slovo obyčejný má v tomto případě jisté meze, když je kouzelník) Já vím, někomu to možná přijde naprosto "out", že si hraje na něco co neni, ale já miluju objevování. Je pro mě výzvou, když můžu odhalit to sladké jádro pod tvrdou slupkou. Draca bych vzala na něco dobrodružného. Třeba na horskou dráhu, skákání z padáku. Koutkami úst bych se smála, až by projevil známky strachu, ale zároveň bych s ním hrála hru "joo, jasně, že se nebojíš". Bylo by to skvělé!

Kniha: Harry Potter a...
Postava: Draco Malfoy
Autor: J. K. Rowling

Top týdne 3 - Knihy z dětství

29. srpna 2012 v 20:46 | R. |  Top týdne
Konečně jsem zpátky! Volejte třikrát hurá a týden se radujte. Tábor byl skvělý, vážně. Miluju ty děti, přírodu, všechno! Hned bych se vrátila. Ale teď je čas na to, co jsem nestihla. První na řadě je top týdne. Třetí téma jsou knihy dětství.

Do top desítky bych zařadila určitě: Malého prince, Děti z Bullerbynu, Harry Potter a Kámen Mudrců, Alice a Dóóóst..., Pohádky Hanse Christiana Andersena, Fimfárum, Měl jsem psa a kočku, Mach Šebestová a kouzelné sluchátko, Staré pověsti české a Malované čtení

Je hrozně těžké přiřadit k jednotlivým knihám i umístění od jedné do deseti, nejen proto, že některou jsem milovala v 7, jinou v 10. S těžkou hlavou jsem učinila takto:

1) Malý princ
Kdo by ho nemiloval. Je malý, roztomilý a chápe útrapy života více, než mnozí dospělí. Uvědomuje si je, přemýšlí o nich. Nebere vše jako samozřejmost, tím pádem neupadá nikdy do stereotypu. Dát tomuto klučinovi chléb a sůl, slušně vám poděkuje a zeptá se odkud ho máte. Jestli chcete poznat více svět kolem sebe, začněte u této knihy.

2) Děti z Bullerbynu
Musí obsadit druhou příčku už jen proto, že mi tato kniha vydržela šíleně dlouho. Dostala jsem ji, hádám, v osmi letech, ale sáhla pro ni do knihovničky i v 12. Je jednoduše pro děti jako dělaná. Vypráví o nich, ne jen pro ně.

3) Měl jsem psa a kočku
Soubor povídek od Karla Čapků doplněn o ilustrace jeho bratra Josefa. Kdo by je neměl rád?! Já je doslova zbožňovala a přiznám se, že i dnes si ráda Dášenku přečtu.

4) Malované čtení
Bramborovou pozici získalo z toho důvodu, že dokáže přinutit nejmenší ke čtení. Vzpomínám si moc dobře na časy, kdy mi bylo 6, louskala jsem text po slabikách a měla jsem sto chutí někam knihy zahodit, protože číst bylo jen o učení a to mě nebavilo. Malované čtení pojilo zábavu se školou. Dnes, když jsem tuto knihu našla, tak ve mě vyvolala spoustu sentimentálních vzpomínek a tak to má, já myslím, být.

5) Harry Potter a kámen mudrců
Ať si někteří říkají co chtějí, že snad Rowlingová hlavní postavy nevymslela, ale opsala z povídky, přijít na celý příběh, všechny lsti, tajemství ságy. To je pro mě jedno velké kouzlo!

6) Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko
Kniha vyšla podle celovečerního filmu. Ten mě sice tolik, naproti kresleným příběhům, nezaujal, ale když si písmenka na stránkách upravíte podle své fantazie, vznikne hned milejší dílo.

7) Staré pověsti české
Sedmička je šťastné číslo, že ano? Pro mě historie znamená hrozně moc. Dokumenty, filmy, pohádky a hlavně knížky s touto tématikou byly a jsou u nás na denním pořádku. Můj bratr to naštěstí zdědil, za což jsem na něho pyšná. Jiráska obdivuju už od raného dětství a nikdy nepřestanu.

8) Pohádky Hanse Christiana Andersena
Tento chlapík musel být přinejmenším génius. Příběhy, při kterých se zasmějete, rozpláčete, někdy i najednou nejsou vhodné na čtení před spaním, což moje maminka brzy pochopila. Chcete další a další, nikdy nemáte dost. Musíte o nich přemýšlet, jednoduše už pak nemáte čas spát.

9) Fimfárum Jana Wericha
Jana Wericha nemám nikdy dost. Byl vtipný, chytrý, pohádkový. Miluju jeho citáty i pohádky. Fimfárum je stejné jako on. Jakoby to byl jeho odlitek, odkaz. Je veselé, ironické, ale poučné zároveň.

10) Alice a dóóóst
Ideální knížka pro dospívající holky. Řekne jim co a jak, proč se určité věci dějou, čemu lze předejít a čemu nelze. Není přitom nějak vulgární, ano i s těma jsem se setkala. Je hrozně důležité podat teenagerům pomocnou ruku v jejich těžkém období.

Neoblíbená kniha

18. srpna 2012 v 11:14 | R. |  30 Day Book Challenge
Nerada říkám o čemkoli, že to nemám ráda. Příjde mi to příliš tvrdé tvrzení.
I u knížek, protože každá je v něčem zvláštní, svá, přesně jako lidi.
Co mě asi nejméně zaujalo v poslední době byly Upíří deníky. Oproti seriálu jsou knihy... jak to jen říct. Nezajímavé, roztěkané, nedotáhlé do konce.
Knihu, kterou jsem neměla ráda jako dítě, byli Hoši od bobří řeky. Ne, že by to bylo špatné čtení, ale měli jsme je jako povinnou četbu. A mě přijde příliš moc klučičí. Hrozně mě to štvalo.

Tábor

18. srpna 2012 v 9:25 | R. |  Moje kecy
Ahooj škvrňata! Jedu na tábor, dáááleko, předaleko. Doufám, že mě tam ty malý prckové naukoušou, nepokopou atd. Budu se moc těšit, až se vrátím na blog a napíšu všechny meme, zážitky..však víte.
Pokud to nebude aspon z poloviny tak hezký jako ta fotka, balim a jedu zpět!:D

Drabble: Bláznova ukolébavka

17. srpna 2012 v 8:40 | R. |  Jednorázové povídky
Sedím, tam, mezi čtyřmi stěnami mého bytí. Nemám odvahu se zhluboka nadechnout, abych nepokazil to krásné a zrádné ticho. V tom přijdeš, jen tak, jakoby nic. Stoupneš si naproti mně v dlouhé noční košilce a usměješ se. Otočím hlavu k oknu.
"Nesmíš tu být" zašeptám.
Vím, že mým slovům rozumíš. Vždy mě slyšíš. Venku si hraje pár nočních motýlů.
"Vidíš tamtu můru? Je krásná a obyčejně neobyčejná jako ty" ukážu prstem a ona, jako by slyšela, zrychlí let.
Osm hodin, rozlétnou se dveře a v nich bílý plášť. Zmizíš. Všechen cit je pryč.
"Pane Marek, mám tu pro Vás léky"